Všeobecná deklarace lidských práv byla přijata Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948. Zakotvuje základní principy ochrany lidských práv a svobod. Obsahuje 30 článků, které vymezují práva hospodářská, občanská, politická, sociální i kulturní, mezi nimi i právo na život, osobní svobodu, rovnost před zákonem, svobodu projevu, svobodu náboženského vyznání, právo na vzdělání a další.
Všeobecná deklarace lidských práv není právně závazným dokumentem. Její zásady se promítají do vnitrostátních právních řádů a v ČR je Listina základních práv a svobod od roku 1993 zakotvena v ústavě.
Všeobecná deklarace lidských práv – znění jednotlivých článků
| 1. Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. |
| 2. Každý má všechna práva a všechny svobody, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. |
| 3. Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. |
| 4. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány. |
| 5. Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. |
| 6. Každý má právo, aby byla všude uznávána jeho právní subjektivita. |
| 7. Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování. |
| 8. Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu. |
| 9. Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do vyhnanství. |
| 10. Každý má právo na spravedlivý a veřejný soudní proces. |
| 11. Každý má právo být považován za nevinného, dokud není soudem prokázána jeho vina. |
| 12. Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. |
| 13. Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř státu. Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a právo vrátit se do své země. |
| 14. Každý má právo vyhledat si v jiných zemích útočiště před pronásledováním a požívat tam azylu. |
| 15. Každý má právo na státní příslušnost. Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti, ani práva svou státní příslušnost změnit. |
| 16. Každý má právo na svobodný vstup do manželství a na založení rodiny. |
| 17. Každý má právo vlastnit majetek, a tohoto majetku nemůže být nikdo svévolně zbaven. |
| 18. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. |
| 19. Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice. |
| 20. Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování. |
| 21. Každý má právo účastnit se vlády své země a právo účastnit se svobodných voleb. |
| 22. Každý člen společnosti má právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva. |
| 23. Každý má právo na práci za uspokojivých životních podmínek a právo zakládat odbory. |
| 24. Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné vymezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou. |
| 25. Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit zdraví a důstojný život jeho i jeho rodiny. Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc. |
| 26. Každý má právo na vzdělání. Vzdělání, nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních. Vzdělání má směřovat k rozvoji osobnosti, k posílení porozumění ve společnosti a k úctě k lidským právům. |
| 27. Každý má právo účastnit se kulturního života společnosti, užívat plodů umění a vědeckého pokroku. Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů, které vyplývají z jeho vědecké, literární nebo umělecké tvorby (např. autorská práva). |
| 28. Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny. |
| 29. Každý má povinnosti vůči společnosti. Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen zákonem stanoveným omezením za účelem zajistit uznání a zachovávání práv a svobod ostatních. |
| 30. Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo komukoli jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených. |
Zjednodušená verze Všeobecná deklarace lidských práv