Definice genocidy
Poprvé pojem genocida použil Raphael Lemkin v roce 1944 ve významu zničení národa nebo etnické skupiny. Jeho idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu a související právní analýzy byly použita jako jeden z podkladů norimberského procesu. Návrh úmluvy o genocidě byl předložen valnému shromáždění OSN ke zvážení.
V roce 1944 Lemkin napsal:
„Obecně řečeno, genocida neznamená nezbytně okamžité zničení národa, s výjimkou masového vraždění všech členů národa. Úmyslem je spíše projev koordinovaného plánu různých akcí cílených ke zničení esenciálních základů života národnostních skupin, s cílem zcela zničit skupiny samotné. Úmyslem takového plánu je dezintegrace politických a sociálních institucí, kultury, jazyka, národního cítění, náboženství, a dokonce individuálních životů osob patřících k takové skupině „
Valné shromáždění OSN v roce 1946 přijalo resoluci 96, podle které je genocida zločinem podle mezinárodního práva. Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia přijalo 9. 12. 1948, v platnost vešla 12.1.1951. Tato úmluva stanovuje právní definici genocidy.
Podle Článku 1 úmluvy je genocida, ať už spáchaná v době míru nebo války, podle mezinárodního práva zločinem. Státy, které smlouvu podepsaly, se zavazují tomuto zločinu předcházet a trestat ho.
Podle Článku 2 se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
- usmrcení příslušníků takové skupiny;
- způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
- úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;
- opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
- násilné přemístění dětí z této skupiny do jiné skupiny.
Podle Článku 3 úmluvy mají být trestné:
- Genocida;
- Spiknutí za účelem spáchání genocidy;
- Přímé a veřejné podněcování ke spáchání genocidy
- Pokus o spáchání genocidy
- Spoluúčast na genocidě.
Podle Článku 4 úmluvy osoby, které spáchaly genocidu nebo kterýkoli z jiných činů vyjmenovaných v článku 3 budou potrestány, ať už jsou ústavně odpovědnými vládci, veřejnými činiteli nebo soukromými osobami.
Mechanizmy, které mohou vést ke genocidě
Poznání mechanismů, které vedou ke stupňování nenávisti a mohou vyústit až v genocidu, nám dává možnost zasáhnout proti těmto projevům a aktivně vystoupit proti šíření nenávisti. Stupně nenávisti ukazují, jak se z myšlenek stávají činy, a nakonec systematické násilí.
Stupně nenávisti:
Předpojatý postoj –> předsudek –> Jednání na základě předsudků –> Diskriminace –> Násilí, které je motivované předsudky –> Genocida
Stadia genocidy
Gregory H. Stanton, americký profesor a lidskoprávny aktivista, zakladatel Genocide Watch, vypracoval studii, ve které popsal 10 stadií genocidy. Tato studie se stala paradigmatem pro predikci a předcházení genocidám.
1) Klasifikace: Dělení lidí na „My“ a „Oni“. Lidé, kteří jsou z jiných skupin jsou posuzováni na základě předsudků a nejsou jim připisovány individuální vlastnosti.
2) Symbolizace: Skupinám jsou připisované typické znaky a symboly (Davidova hvězda, půlměsíc/ hidžáb, hákový kříž)
3) Diskriminace: Příslušníci označené skupiny jsou propouštění z práce, je jim odepíráno vzdělání, nemohou se účastnit kulturního a veřejného života, přicházejí o občanská práva.
4) Odlidštění (dehumanizace): Jsou označováni jako škůdci, podlidi, zvířata, atd… a přestávají být vnímáni jako lidé,
5) Organizace: Vytváří se plány na vyhlazení této skupiny, mluví se o vyčištění, deratizaci, likvidaci havěti. Akce jsou centrálně organizované.
6) Polarizace: Šíření nenávistné propagandy, oddělování skupin, tvrzení, že jde o boj dobra a zla. Protestní hlasy jsou umlčovány a trestány.
7) Příprava a identifikace: Viditelné označení obětí. Propouštění z práce, vylučování ze škol, internace a deportace.
8) Persekuce: Obětem je vyvlastňován majetek, mohou být segregováni do ghett, mohou být vyhladovění nebo deportováni, nebo jim být odebírány děti.
9) Vyhlazování: Masové vraždění lidí, označených za členy skupiny.
10) Popírání: Tvrzení, že nic z toho se neděje nebo nestalo, omlouvání jednotlivých akcí a útoky na přeživší, zlehčování utrpení obětí.