Holocaust

Co najdete na této záložce

  • Zdůvodnění, proč se věnujeme pojmům
  • Holocaust a šoa – definice, původ a význam
  • Genocida Romů a Sintů – definice, terminologie
  • Ukotvení v mezinárodních rámcích (IHRA, CERV) a v kurikulech ČR a SR
  • Argumentační odpovědi na časté dezinterpretace
  • Zdroje k historickému kontextu v češtině

proč se věnujeme pojmům

Tento text se nezabývá podrobnou historií genocidy Židů a Romů za nacismu. Důvodem je skutečnost, že k těmto dějinám již existuje rozsáhlé množství kvalitních odborných, vzdělávacích a paměťových materiálů, které jsou dlouhodobě dostupné v českém jazyce a běžně využívány ve výuce.

Historická fakta o genocidě Židů (Šoa) i genocidě Romů a Sintů (Samudaripen / Porajmos) jsou dobře doložená, mezinárodně uznávaná a nesporná. Tento materiál proto nepřináší další historický přehled, ale zaměřuje se na oblast, která je ve výuce často opomíjena, přestože je klíčová: jazyk a pojmy.

Pojmy jako Holocaust, Šoa, genocida, Samudaripen a Porajmos nejsou pouze technická označení minulých událostí. Utvářejí paměťový rámec, ovlivňují porozumění historii a mají přímý dopad na to, čí zkušenost je viditelná a jakým způsobem o minulosti mluvíme. Nepřesné nebo nekritické používání terminologie může vést ke zkreslování, relativizaci nebo neúmyslnému zneviditelňování některých obětí.

Cílem této kapitoly je proto vyjasnit význam a původ klíčových pojmů a nabídnout nástroje, jak s nimi pracovat přesně, citlivě a odpovědně ve vzdělávání i veřejné debatě.

Poznámka: Zdroje k historickému kontextu najdete na konci stránky.

Pojmy jako Holocaust, Šoa, genocida, Samudaripen a Porajmos nejsou jen neutrální označení minulých událostí. Jsou to paměťové a interpretační rámce, které ovlivňují:

  • jak minulost chápeme,
  • koho v ní vidíme a koho přehlížíme,
  • jaké paralely (nebo naopak hranice) vytváříme mezi různými historickými zkušenostmi.

Nejasné, zjednodušené nebo nekritické používání pojmů může vést k:

  • zkreslování historie,
  • neúmyslné relativizaci utrpení obětí,
  • napětí mezi paměťmi různých skupin,
  • nebo k reprodukci stereotypů a nerovností v tom, čí utrpení je považováno za „viditelné“.

Cílem této záložky je:

  • vysvětlit původ a význam klíčových pojmů,
  • ukázat, v jakém historickém a kulturním kontextu vznikly,
  • objasnit, proč se používají různé termíny pro různé genocidy,
  • a poskytnout nástroje, jak s těmito pojmy pracovat přesně, citlivě a odpovědně ve vzdělávání i veřejné debatě.

Zaměření na terminologii neznamená odklon od historie. Naopak: je to předpoklad kvalitního porozumění dějinám, který umožňuje vyhnout se zjednodušování, soutěžení obětí a nechtěnému zkreslování paměti.

HOLOCAUST

Pojmy „holocaust“ a hebrejské slovo „šoa“ označují konkrétní genocidu v dějinách dvacátého století: systematické a státem podporované pronásledování a vraždění Židů nacistickým Německem a jeho kolaboranty v letech 1933 až 1945. Pronásledování a vraždy vyvrcholily po napadení Sovětského svazu v roce 1941 a trvali až do samého konce války. Nacisté usilovali o likvidaci každého Žida v jimi ovládaném území. V důsledku toho bylo zavražděno 6 miliónů Židů, z toho 1,5 milionu dětí.

Původ a význam slova „holocaust“

Slovo pochází z řeckého holókauston = „zcela spálené“ (náboženská oběť). V angličtině se po staletí používalo obecně pro velké katastrofy, masové zabíjení, ničivé požáry.

Během války ani bezprostředně po ní nebylo slovo „Holocaust“ standardním názvem pro vyhlazování Židů. Ve 40.–50. letech se běžně používaly výrazy jako nacistická zvěrstva, vyhlazení Židů, konečné řešení židovské otázky

V angloamerickém kontextu nastává zlom v 60. – 70. letech. Slovo „Holocaust“ (s velkým H) se začalo v angličtině systematicky používat až v 60. letech. Rozhodujícími momenty byly americká veřejná debata, proces s Eichmannem (1961) a rozvoj paměťové kultury v USA.

Zásadní popularizaci přinesl televizní seriál Holocaust (NBC, 1978). Od konce 70. let se „Holocaust“ stal dominantním pojmem v angličtině a následně i v Evropě.

Charakteristika pojmu holocaust

Pojem je silně metaforický a univerzalizující. Umožnil mezinárodní srozumitelnost, ale může zastírat specificky židovský rozměr a umožňuje širší, někdy problematické, používání pro jiné genocidy.

Původ a význam slova „šoa“ (שואה)

Šoa  (שואה) je hebrejské slovo znamenající „katastrofa“, „zmar“, „naprosté zničení“. Objevuje se už v biblických textech, bez obětní nebo náboženské konotace.

Slovo „šoa“ (שואה) se již ve 30. a 40. letech se v hebrejských a jidiš textech používalo pro nacistické pronásledování Židů a zprávy o masovém vraždění. Jde tedy o nejstarší autentické pojmenování genocidy samotnými oběťmi. V Izraeli se „Šoa“ prosadila od 50. let v oficiální státní terminologii a v názvu Dne  památky obětí Šoa – Yom HaShoah. Důležitým milníkem mezinárodního přijetí byl film Shoah (1985)

Charakteristika pojmu „šoa“ (שואה)

Pojem je Nemetaforický, neimplikuje oběť ani smysl utrpení. Striktně označuje genocidu Židů nacistickým Německem. V židovském kontextu je vnímán jako nejpřesnější a eticky nejcitlivější.

V souvislosti s nacisty vedeným pronásledováním a vražděním, došlo i ke genocidě cílené na další skupiny, včetně genocidy Romů a Sintů.

Genocida Romů a Sintů

Pronásledování a genocida Romů a Sintů probíhala paralelně s vyvražďováním Židů. Nacisté a jejich stoupenci zavraždili v průběhu 2. světové války až 50% evropské romské populace. Sami Romové pro tuto událost používají pojmy Samudaripen nebo Porajmos. Důležité je uvědomit si, že předsudky a zášť vůči Sintům a Romům jsou v evropské historii hluboce zakořeněny a že genocida Sintů a Romů byla po válce přehlížena a popírána. Oficiálně byla uznána až v roce 1982.

Genocida Romů a Sintů a její vztah k paměti holocaustu

Genocida Romů a Sintů během nacistické éry je historicky doloženým faktem a představuje cílené rasově motivované vyhlazování, které je plně srovnatelné s jinými formami nacistické genocidní politiky. V odborném a paměťovém diskurzu se pro tuto genocidu používají pojmy „genocida Romů a Sintů“, případně romské termíny Samudaripen a Porajmos.

Židovské paměťové instituce a odborná obec dnes tuto genocidu jednoznačně uznávají jako integrální součást nacistického systému perzekuce. Zároveň je kladen důraz na rozlišování mezi sdílenými rysy a specifiky jednotlivých genocid, aby nedocházelo k jejich zjednodušování nebo vzájemnému zneviditelňování.

Charakteristika a význam slov porajmos a samudaripen

Pojem Porajmos má původ v romština a znamená „pohlcení“, „zničení“. V mezinárodním diskurzu se  začal používat od 90. let. V některých dialektech má však problematické konotace, proto ho část romských komunit nepovažuje za vhodný.

Samudaripen znamená v romštině „hromadné zabíjení“. V současnosti jde o preferovaný termín mezi romskými aktéry i odborníky. Pojem je přesný a důstojný; je vhodný pro vzdělávání i oficiální texty.

Používání pojmu „holocaust Romů“ – odborné vymezení

Termín „holocaust Romů“ je v současnosti běžně používán ve vzdělávání a veřejné debatě. Je považován za akceptovatelný, pokud je používán:

  • s jasným historickým kontextem,
  • paralelně, nikoli konkurenčně k židovské Šoa,
  • bez hierarchizace utrpení obětí.

V odborném prostředí je často upřednostňováno spojení „genocida Romů a Sintů“, které je právně i historicky nejpřesnější.

Ukotvení v mezinárodních rámcích (IHRA, CERV)

Vztah k rámci IHRA

Náš přístup je plně v souladu s doporučeními IHRA, zejména s Doporučením pro vzdělávání o holocaustu a Pracovní definicí antisemitismu

IHRA zdůrazňuje, že:

  • výuka holokaustu má zahrnovat všechny skupiny obětí nacistické rasové politiky,
  • je nutné rozlišovat mezi specifiky jednotlivých genocid, aniž by docházelo k jejich hierarchizaci,
  • zamlčování nebo marginalizace romské genocidy představuje formu zkreslování holokaustu (Holocaust distortion).

Používání pojmu „genocida Romů a Sintů“ (případně doplněného o termíny Samudaripen / Porajmos) odpovídá doporučené terminologické praxi IHRA a je kompatibilní s výukou židovské Šoa.

Vztah k programu CERV

Tyto způsoby používání pojmů přímo naplňují cíle programu CERV, zejména v oblasti:

  • Připomínka holocaustu a prevence popírání a zkreslování genocid,
  • boje proti antisemitismu a anticiganismu jako vzájemně propojeným formám rasismu,
  • podpory inkluzivní evropské paměti založené na lidských právech.

Zdůraznění genocidy Romů a Sintů:

  • přispívá k vyrovnávání paměťových nerovností v Evropě,
  • posiluje mediální a historickou gramotnost žáků,
  • podporuje cíle EU v oblasti nediskriminace a ochrany menšin.

Tento rámec je plně kompatibilní s prioritami výzev CERV – Holocaust / Remembrance (včetně práce s učiteli, žáky a veřejnými institucemi).

Ukotvení v národních kurikulech

Česká republika – RVP ZV / RVP G

Text odpovídá zejména těmto oblastem:

  • Dějepis – moderní dějiny, totalitní ideologie, druhá světová válka
  • Výchova k občanství / ZSV – lidská práva, menšiny, diskriminace
  • Průřezová témata:
    • Multikulturní výchova
    • Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Výuka genocidy Romů a Sintů:

  • rozvíjí kritické myšlení a práci s historickými prameny,
  • naplňuje cíl porozumění mechanismům rasismu a státního násilí,
  • přispívá k prevenci xenofobie a anticiganismu, které jsou v českém kontextu stále aktuální.

Slovenská republika – ŠVP / ISCED

Obsah je v souladu zejména s:

  • Dejepisom (2. světová válka, totalitní režimy, holokaust)
  • Občianskou náukou (ľudské práva, diskriminácia, extrémizmus)
  • Prierezovými témami:
    • Multikultúrna výchova
    • Mediálna výchova

Zahrnutí genocidy Romů a Sintů:

  • naplňuje cíle historického a občianského vzdelávania,
  • reaguje na dlouhodobý deficit výuky romských dějin,
  • posiluje prevenci extrémismu a historického revizionismu.

Argumentační odpovědi na časté dezinterpretace

„Holocaust patří jen Židům.“

Toto tvrzení je historicky i odborně nepřesné.
Nacistický režim realizoval více paralelních genocidních projektů, zaměřených na různé skupiny obyvatel na základě rasové ideologie. Genocida Židů (Šoa) i genocida Romů a Sintů byly součástí téhož ideologického a represivního systému, i když měly odlišnou dynamiku a průběh.

„Používání pojmu ‚holocaust Romů‘ relativizuje židovské utrpení.“

Používání tohoto pojmu nevede k relativizaci, pokud je zasazeno do kontextu a nepředstírá identičnost zkušeností.
Vzdělávací praxe dnes vychází z principu, že uznání jedné genocidy neoslabuje paměť jiné, ale naopak posiluje porozumění mechanismům rasové nenávisti a masového násilí.

„Romové nebyli vyhlazováni systematicky.“

Toto tvrzení je v rozporu s historickými fakty.
Romové a Sintové byli evidováni na základě rasových kritérií, deportováni do koncentračních a vyhlazovacích táborů a systematicky vražděni, včetně žen a dětí. Odhady hovoří o zavraždění přibližně 25–50 % romské populace v Evropě, v některých regionech výrazně více.

„Romská genocida byla jen místní nebo nahodilá.“

Ačkoli se její průběh lišil podle okupovaných území, šlo o nadnárodní politiku nacistického režimu, nikoli o izolované excesy. Rozdílnost forem perzekuce neznamená absenci genocidního úmyslu.

Didaktická poznámka pro pedagogy

Při výuce se doporučuje:

  • zdůrazňovat paralelnost, nikoli soutěž obětí,
  • pracovat s pojmy genocida, rasová ideologie, dehumanizace,
  • reflektovat, že dlouhodobé zamlčování romské genocidy po roce 1945 je samo o sobě součástí problému paměti.

Uznání genocidy Romů a Sintů je dnes považováno za nezbytný předpoklad kvalitní výuky o holokaustu jako celku a o mechanismech moderního rasového násilí.

Zdroje k historickému kontextu v češtině